Včera jsem měla narozeniny, a co si pamatuji, vždycky bylo v den mých narozenin krásné počasí. Dalo se na to docela dobře spolehnout. A tenkrát pršelo. Vlastně ne, místy lilo jako z konve. Přišlo mi to takové symbolické – jako by ta voda vyčistila to vše staré, co odchází a zároveň pěkně vyživila půdu pro to nové, co přijde.
No a navečer přišla duha 🌈. Dokonce dvojitá a stála tu nad námi pěkně dlouho. Asi abychom ji mohli dostatečně obdivovat a vyfotit ze všechno možných stran a úhlů 😅.
Připomnělo mi to, že občas nám plány nevychází, věci jsou jinak, než jsme zvyklí a my se zlobíme, že něco nejde, jak my chceme. No ale pak obvykle přijde něco nečekaného v podobně odměny, příležitosti, nabídky nového směru nebo „jen“ uvědomění, že je možné se na to staré podívat ještě trochu jinak a v tom pak najdeme ten poklad 💫.
No, a tak mě ten včerejší déšť donutil trochu bilancovat o uplynulém roce 🤔.
Co tedy během uplynulých 12 měsíců stálo za to nezapomenout?
💂🏻♀️Londýn – nabídka na to se během 24 hodin sbalit, odjet na letiště a příští 4 dny dělat něco, co jsem nikdy nedělala a o čem nic nevím. Příležitost přesně v duchu „Boj se, ale stejně to udělej“ vyústila v úžasný prodloužený víkend v mém nejoblíbenějším městě, s úžasnými lidmi a zážitky, které by mě ani ve snu nenapadly 😅🤩 (jo a taky poprvé možnost zažít ten pocit dostat zaplaceno za to, že někde „jen“ jsem 😃)
🌴Jordánsko – rozhodnutí dovolit si dovolenou bez dětí, rodiny, prostě jen sama za sebe. Přiznat si, že své děti miluju, miluju s nimi trávit společný čas, ale že i na společné dovolené jsem ten, co má zodpovědnost, rozhoduje a řeší, co je třeba řešit – i když se jedná jen o rozhodnutí, co si dáme k večeři. A já tentokrát nic řešit nechtěla, nechtěla být zodpovědná a nic rozhodovat. A tak jsem v Jordánsku jen byla a bylo to boží 🥰
👩🏼💻 ukončení spolupráce, která mi dala spoustu zkušeností, jiný pohled na svou práci, možností spolupracovat s inspirativními lidmi, poznat příběhy spousty žen, strávit několik týdnů na Kostarice, občas si hrábnout až na dno a ve chvíli, kdy mi to přestalo dávat smysl odejít, i když to znamenalo ztrátu „jistot“. Díky tomu jsem se ale poprvé v životě přestala schovávat za někoho jiného a stoupla si sama za sebe.
🥰 výcvik kašmírské masáže – tohle rozhodnutí se ze začátku zdálo jako totální úlet. Já a tantra? Já a masáže? 😵💫 Ve chvíli, kdy jsem kašmírskou masáž poprvé zažila a především, když jsem ji sama poprvé dávala, jako by všechno do sebe najednou zapadlo, věděla jsem, že jsem DOMA! Že tuhle úžasnou, jemnou, obrovsky silnou a posvátnou péči chci předávat a šířit dál, protože má velikou moc uzdravit naše životy, obzvláště v této době .
Bylo toho ještě mnohem víc, ale počet písmenek je tu omezený 🤷♀️. Většina toho vypadala ze začátku na pořádnou bouřku/ průšvih/ blbost 🤪, ale nakonec z toho byla vždycky duha 🌈, tak snad to bude tak i dál… 😉
